Historie

Před více než 50 lety, v polovině roku 1946, přichází mladý středoškolský profesor tělovýchovy Květoslav Soukup do Ústí nad Labem na Obchodní akademii (OA) v Pařížské ulici. Rodák ze Strakonicka byl velkým vyznavačem košíkové. Vzhledem k tomu, že se v Ústí nad Labem setkal s několika chlapci ze Strakonicka, založili první družstvo košíkové jako družstvo OA a přihlásili se do jednoty Sokol Ústí nad Labem. Toto vyvolalo zakládání dalších chlapeckých družstev na ostatních středních školách. Vyvrcholením bylo uspořádání prvního turnaje mládežnických družstev koncem roku 1946 pod názvem „Akademický pohár“. Vítězem se stalo družstvo OA Ústí n. L.
Z důvodů zajištění organizování řádných soutěží v rámci severočeské župy byla dne 9. března 1947 v restauraci „U Ranního slunce“ v Ústí nad Labem založena Severočeská župa košíkové v rámci České obce sokolské. Výsledkem práce župy bylo uspořádání 1. ročníku turnaje mužů v Ústí nad Labem, a to pod názvem Tyršův pohár. Prvním historickým vítězem se stalo prvoligové družstvo Viktorie Žižkov. V roce 1947 vzniklo rovněž první družstvo žen v rámci Sokola Ústí n. L.

Velice významnou akcí pro další rozvoj košíkové bylo utkání mezi družstvem mužů Sokola Ústí nad Labem a družstvem Latter Day Saints z Utahu (američtí vysokoškoláci – misionáři mormonské církve). Utkání se hrálo v pondělí 21. února 1949 v Tyršově domě.

Po násilném zrušení Sokola přešli košíkáři pod TJ Slovan, následně Železničáři Ústí n. L., a poté zásluhou profesora Soukupa na dlouhou dobu pod TJ Lokomotiva Ústí nad Labem.
V polovině padesátých let byly zřízeny sportovní školy dorostu, a to jak dívčí, tak chlapecké.Ty se staly základním pilířem a zdrojem nových hráčů a hráček.
 

Období let 1971 – 1984 nebylo pro oddíl košíkové TJ Lokomotiva právě nejšťastnější. V roce 1972 sestoupilo družstvo žen, po nepřetržitém třináctiletém účinkování z 1. ligy a v roce 1974 přestaly dívčí a ženské složky v oddíle působit úplně. Muži v té době hráli se střídavými úspěchy druhou ligu, „B“ tým mužů pak divizi. V roce 1984 výkonnostní krize vyvrcholila sestupem „A“ družstva z národní ligy. Ve vzpomenutém období přinášela oddílu úspěchy jen umístění mládežnických družstev v republikových soutěžích, z nichž mety nejvyšší docílilo v sezóně 1984-85 družstvo starších žáků, které pod vedením trenéra Jana Šedivého získalo titul přeborníka republiky, když v Nové Bydžově porazilo v dvoukolovém finále mistra Slovenska VŠSD Žilina. Tentýž tým pak v sezóně 1986 – 87 se stal v šestičlenném republikovém finále v Prievidzi vicemistrem Československa.
V lednu 1991 došlo k transformaci bývalého oddílu košíkové TJ Lokomotiva na samostatný právní subjekt Basketbalový klub Lokomotiva 91 Ústí n. L. (BKL 91). Byl zvolen nový výbor klubu pod vedením Ing. Jana Bejčka. Během dvou let se podařilo poprvé v historii ústeckého mužského basketbalu postoupit do nejvyšší soutěže a hned v ročníku 1993/94 v ní obsadit jako nováček pěkné 7. místo. V následující sezóně ale přes dvě barážová utkání s druholigovým Chomutovem z 1. ligy nečekaně sestoupilo. V sezóně 1995/96 vstoupil do ekonomiky klubu významný sponzor – Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a.s. Ústí nad Labem, který rozhodující měrou ovlivnil možnosti klubu v jeho snaze o návrat do 1. ligy. Pod vedením nového trenéra Jana Šedivého, bývalého dlouholetého úspěšného trenéra mládežnických družstev našeho klubu, se to dvěma vítěznými barážovými zápasy se Žďárem nad Sázavou opět po roce podařilo. V období let 1991 – 96 si vedla úspěšně i družstva žáků a mladších dorostenců ve finále přeborů ČR, kdy se družstvo žáků pod vedením Ing. Karla Kunze a Petra Kapitulčina stalo v dvouletém cyklu nejdříve mistry České republiky mladších a následně starších žáků.
 

V červnu 1996 byl valnou hromadou zvolen sedmičlenný výkonný výbor klubu. V srpnu 1996 se vstupem generálního partnera Spolku pro chemickou a hutní výrobu, a.s., vzniká BK Spolchemie, a.s.. Významnou úlohu při organizování výkonnostního a vrcholového basketbalu nadále sehrává občanské sdružení BK 91 Ústí n. L. jako partner nového BK Spolchemie, Severočeská plynárenská, a.s. a město Ústí nad Labem. Úkolem nově vytvořené akciové společnosti je vybudovat stálé postavení družstva v 1 lize mužů, a navázat na úspěšnou mládežnickou základnu klubu, která v minulosti vychovala např. čs. reprezentantku Marii Soukupovou – Záhoříkovou, dlouholetého reprezentanta, internacionála Kamila Brabence či tehdejší oporu národního družstva Pavla Bečku.
 

V roce 1999 s příchodem nového generálního partnera klubu – Severočeské plynárenské, a.s. a německého Verbundnetz Gas, A.G., mění klub svůj název na Basketbalový klub Ústí nad Labem, a.s. Významnými partnery klubu zůstávají město Ústí nad Labem a BK 91. Cílem pro nadcházející sezóny je stabilizovat působení v 1. lize mužů. Pro větší diváckou atraktivitu tohoto sportu ve městě přispěl i přechod ze stísněných prostor haly TJ Slavoj Severotuk na Střekově do příjemného prostředí větší haly TJ Chemička v centrální ústecké čtvrti Klíše.
 

Od roku 1999 se družstvu vystřídalo několik trenérů. Vedl ho Štefan Garba, následně na chvíli Milan Konečný a po něm Juraj Žuffa, který odkaučoval 2 sezóny. S Jurajem Žuffou klub ukončil spolupráci v necelé polovině sezóny 2003/04 a znovu požádal o vedení A týmu Milana Konečného. Družstvo BK Ústí se v těchto letech pohybovalo ve spodní části ligové tabulky a ani jednou se mu nepodařilo postoupit do play-off.
Mladý tým vedený ústečákem Janem Šedivým se dokázal v sezóně 2004/05 po pěti letech a teprve potřetí v historii klubu probojovat do play-off Mattoni NBL. Po této sezóně panovala v klubu spokojenost. Ukázala nám, že filozofie klubu, tedy výchova mladých hráčů a  jejich koopce do A týmu, je tou správnou cestou.
V sezóně 2005/06 se podařilo 7. místem vyrovnat historicky nejlepší umístění ze sezóny 1993/94 a to i přesto že v průběhu sezóny odstoupil generální sponzor Severočeská plynárenská. Na družstvo to ale naštěstí vliv nemělo a šňůra sedmi vítězství v řadě, která začala 7. února a skončila 15.března, měla největší vliv na konečné 7. místo a postup do play-off proti týmu Prostějova, se kterým ústecký tým vypadl 3:0 na zápasy.
Na konci sezóny 2007/2008 tým ukončil své několikaleté působení v Mattoni NBL. Tento sestup do 1.ligy vyvolal významnou obměnu jak hráčského kádru, tak i managementu klubu. Vlastníkem sportovní haly TJ Chemička, se stal náš nový generální partner - společnost SLUNETA. Díky tomuto kroku klub získal stabilní působiště.
V sezóně 2008/2009, ačkoli se hrála 1.liga, si do nově vzniklého SPORTCENTRA SLUNETA našlo cestu mnoho fanoušků, jejichž podpora se naplno ukázala ve čtvrtfinálové sérii play-off s týmem BA Sparta Praha, přes kterou jsme postoupili v nervy drásajícím pátém utkání do semifinále. Zde byl naším soupeřem Sokol Vyšehrad, který, jak se ukázalo, byl pro nás tvrdým oříškem, a tak jsme sezónu zakončili na pěkném 3. místě, ačkoli jsme tajně doufali v lepší umístění.
O rok později se tým dostal do play-off 1. ligy až ze 7. místa a ve čtvrtfinále narazil na ambiciózní celek Jindřichova Hradce. Ten jsme dokázali vyřadit 3-1 na zápasy a v semifinále jsme se utkali s pozdějším vítězem ligy Lokomotivou Plzeň. Té jsme podlehli poměrem 0-3 a sezónu jsme zakončili na 4. místě.
 

Na začátku sezóny 2010/2011 obsadil trenérskou židli po Dominiku Feštrovi, dlouholetém hráči a funkcionáři klubu, Roman Bednář, který s mladým, ale ambiciózním kádrem vybojoval v základní části pátou příčku a v play-off chtěl útočit na nejvyšší příčky. V dlouhé a nervydrásající sérii s opavskou rezervou jsme nakonec vybojovali potřetí za sebou postup do semifinále (3-2 na zápasy), ve kterém si na nás brousil zuby Jindřichův Hradec. Tomu se po obrovské pětizápasové bitvě podařilo odčinit neúspěch z předchozí sezóny a my jsme opět zůstali před branami vysněného finále a obsadili 3. místo.
Vzhledem k avizovanému rozšíření Mattoni NBL na 14. týmů od sezóny 2011/2012 tak měli mít oba finalisté právo postupu mezi českou elitu - o to více nás bolela porážka s Jindřichovým Hradcem. Jelikož ale Jihočeši, jako poražený finalista (vítězem se stal Chomutov), tohoto privilegia nevyužili, právo postupu do Mattoni NBL bylo v našich rukách. Po jednáních se sponzory, ve kterých významnou roli sehrál generální partner klubu, společnost SLUNETA, a.s., se náš klub rozhodl využít jedinečné nabídky a po třech sezónách strávených v 1. lize se Ústí nad Labem vrací na mapu Mattoni NBL!
Nová etapa v nejvyšší soutěži začala mírným zklamáním. Klub jehož cílem bylo minimálně 10. místo a zajištění si tak předkola play-off sice do posledního zápasu bojoval, ale konečné 11. místo bylo hodnoceno jako neúspěch. Rozhodující podíl na tom měla dvouměsíční výsledková krize na přelomu roku. Kádr A-týmu byl na konci ledna sice posílen o zahraniční hráče, ale na postup do play-off už to nestačilo.
Sezona 2012/2013 měla splnit stejný cíl jako ta předchozí. Týmu se ale už od začátku ročníku nedařilo a výsledkem bylo listopadové odvolání Romana Bednáře z pozice hlavního trenéra a výměna několika hráčů. Novým trenérem se stal uznávaný slovenský odborník Peter Bálint, ale ani jemu se nakonec nepodařilo tým zvednout do vyšších pater ligové tabulky. Poslední místo po základní části bylo velkou výstrahou do nadstavbové skupiny A2, kde spolu bojovalo sedm celků. O jistotě záchrany v soutěži nakonec rozhodlo až poslední kolo, kdy jsme dokázali na vlastní palubovce v klíčovém utkání uspět s týmem Svitav.
Další ročník soutěže 2013/14 přinesl velkou změnu, tým, vedený nově Martinem Stavělem, začal vyhrávat a stal se z něj černý kůň soutěže. Hvězdou ligy se stal Kwamain Mitchell, tahoun našeho týmu. Za za jeho éry jsme překonali nejeden milník v historii klubu, např. 17 domácích výher v řadě. Díky dobrým výsledkům jsme se, po dlouhých 8 letech, probojovali do play-off, kde nám stopku vystavily Pardubice, ale i tak se tato sezóna zapsala do novodobé historie jako nejúspěšnější. Po odchodu Mitchella byla basketbalová veřejnost zvědavá, jak si tým povede bez své hvězdy, a naši hráči opět nezklamali a i tentokrát dokázali proklouznout do vyřazovacích bojů a znovu se jim podařil zápis do historie, a to vůbec prvním vyhraným domácím utkáním v play-off. Série s Prostějovem, hraná na 3 vítězná utkání, se tak musela do Ústí nad Labem vrátit, a i když dále postoupil náš soupeř, panovala v klubu spokojenost s konečným umístěním na šestém místě. Tedy na stejné pozici jako v minulé sezóně. Sezóna 2015/16 už tak povedená nebyla a tým se „protrápil“ k záchraně. Hvězdou týmu byl Michal Čarnecký, který již před začátkem NBL avizoval, že toto bude herně jeho poslední ročník v nejvyšší soutěži a náležitě si to užíval. Miláček publika a tahoun SLUNETY zakončil bohatou kariéru právě zde v Ústí. Po konci tohoto ročníku odešel také hlavní trenér a odchovanec Martin Stavěl, který s týmem dvakrát dosáhl na zatím nejlepší umístění v historii klubu. Na post hlavního trenéra nastupuje bývalý šéftrenér mládeže a další odchovanec klubu Antonín Pištěcký, sestavuje velmi ambiciózní tým, který se netají vysokými ambicemi. Vedení SLUNETY se podařilo udržet jeden z hlavních stavebních kamenů kádru, Ladislava Pecku, který podepisuje pětiletou smlouvu, což je v naší soutěži asi opravdu unikát. Zatím si tým nevede špatně, po odehrané čtvrtině se pohybuje v místech tabulky, kde by chtěl být, ovšem velkým problémem jsou častá zranění, pro která chybí hned několik hráčů ze základní rotace.

Tonda Pištěcký začíná budovat tým do další sezóny a podaří se mu přivést i odchovance Pavla Houšku, jenž po štaci v Děčíně, Nymburce a opět Děčíně, znovu oblékne dres svého mateřského klubu. Pod vedením Tondy Pištěckého se tým pohybuje vždy na hranici nadstavbové skupiny A1. Zatím se vždy podařilo dostat se do play-off, kde jsme narazili na favority. Za zmínku nepochybně stojí naše čtvrtfinálová série s Pardubicemi na konci ročníku 2017/18, kde se nám dokonale podařilo zaskočit a potrápit velkého favorita. Tým padl až v posledním možném, sedmém utkání, ale i tak se do Ústí vracel se zdviženou hlavou a se zaslouženým obdivem fanoušků a široké basketbalové veřejnosti.

V ročníku 2018/19 se skupina kolem Tondy Pištěckého dokázala přes předkolo play-off probojovat do vyřazovacích bojů, kde narazila na ambiciózní tým ze Svitav, vedený trenérem roku, Lubomírem Růžičkou. SLUNETA do této série nevstupovala jako favorit, ale sehrála důstojnou sérii, ve které nakonec dokázala urvat vítězství na domácí palubovce, ovšem užší rotace a únava se ukázaly v posledním utkání na půdě Svitav, kde pro SLUNETU skončil tento ročník.

Následující sezónu měl pevně v rukou stále Tonda Pištěcký a po skvělém 6. místě v základní části se SLUNETA dokázala vyšplhat dokonce až na 4. místo v nadstavbové skupině A1, ale pak přišla pandemie Coronaviru a sezóna byla ukončena předčasně. V tomto období se vlastně na několik měsíců úplně zastavil jakýkoli sport. Není tak divu, že další sezónu vyhlíželi fanoušci s velkým očekáváním. Hlad po jakémkoli sportovním zážitku byl veliký. SLUNETA rozehrála další ročník soutěže pod vedením stejného kouče, tedy Tondy Pištěckého, ale základní část se moc nevydařila a dosavadní lodivod nenašel jiné východisko než na vlastní žádost ukončit působení v klubu, a tak se vedení v únoru 2021 ocitlo v nemilé situaci, kdy do dalšího zápasu zbýval týden a tým neměl kouče. Naštěstí se podařilo domluvit kontrakt s Janem Šotnarem z Litoměřic, který do koučování v nejvyšší soutěži skočil po hlavě a hned ukázal co v něm je, byť to byla jeho první zkušenost v seniorské nejvyšší soutěži. 

Pod jeho vedením se tým dokázal vyhrabat z krize a přes předkolo play-off postoupit do vyřazovacích bojů, kde jeho působení v ročníku 20/21 ukončil Nymburk. Následující sezóna tedy měla být první celou sezónou, kterou bude mít kompletně pod palcem Honza Šotnar. A všichni jistě ví, že z toho byla nejúspěšnější sezóna všech dob v historii ústeckého basketbalu. Tým nejprve zvládl „zápas roku“ s Děčínem, kde se rozhodovalo o postupu do A1 nebo A2, aby pak nakonec zazářil v nadstavbové skupině A1 a vybojoval 5. místo před play-off. To mu přiřadilo do cesty čtvrtý Kolín. Systém čtvrtfinále byl neúprosný a hrály se vždy dva zápasy po sobě, první utkání SLUNETA v Kolíně sice prohrála, ale z týmu bylo cítit, že si tým věří. A to se také ukázalo v druhém zápase, když o den později slavilo Ústí výhru v Kolíně a vyrovnání na 1:1 na zápasy. Série se pak přesunula do Ústí, a tým, vedený all-star hvězdou Lambem Autreym si domácí utkání nenechal vzít a posunul stav série na 3:1. K rozhodující bitvě došlo pak 23. 4. 2022v Kolíně, kde už domácí Medvědi nenašli psychické síly zvrátit jejich konec sezóny. Vzpomínkové video z cesty do vůbec prvního semifinále play-off v novodobé historii:

V semifinále na Ústí už čekal Nymburk, a i přes odhodlání a bojovnost neměla SLUNETA proti basketbalovému gigantovi šanci, ale tím sezóna neskončila. Byla tu ještě na dva vítězné zápasy hraná série o bronz, ve které se Ústí do cesty postavilo Brno. A byla to strhující série, která byla právem považována za reklamu na basketbal, hned v první utkání se zrodilo překvapení, kdy Ústí loupila v druhém prodloužení v Brně. Jenomže soupeř oplatil stejnou mincí, jen na to potřeboval „pouze“ jedno prodloužení, a tak se za vyrovnaného stavu 1:1 jelo k rozhodující bitvě pod Špilberk. Tu nakonec zvládli lépe domácí a výsledkem 71:67 si vyhráli bronzové medaile.

Po zápase sice panovalo v šatně zklamání, ale postupem času rychle začala převládat radost z celé sezóny, která bylo tou nejúspěšnější v historii ústeckého basketbalu. Za zmíňku ale také určitě stojí historický postup juniorek do extraligy. Tým Vládi Hejla si dokázal ve finálové skupině 1. ligy vybojovat dokonce první místo, což mu přiřadilo pořadatelství kvalifikace o extraligu, do které se nakonec přihlásilo Prostějov a padající Brno. Po nevydařeném zápase s Prostějovem přišla vysoká výhra s Brnem, která znamenala, že do extraligy postoupilo právě Ústí s Prostějovem. 

Sezóna 2022/23 byla pro trenéra Honzu Šotnara druhá kompletní, avšak nezačala úplně nejlépe, když před vyprodanou SLUNETOU v úvodním domácím utkáním podlehla Děčínu 64:73. Tým nenašel recept na Děčínské Válečníky a musel se tak spokojit s hořkou prohrou na domácí palubovce. Po obměně kádru, když tým posílilo duo Tony Hicks a Maishe Dailey se tým zápas od zápasu herně zlepšoval a dokráčel tak do nadstavby A1 ze 4. místa. Za zmínku stojí rekordní série výher v řadě, celkem se SLUNETĚ podařilo vyhrát 11 utkání KNBL v řadě. V této sezóně se Ústí poprvé v novodobé historii probojovalo také do Final 4 Českého poháru a nakonec z toho bylo čtvrté místo. 

V nadstavbové části A1 se tým Jana Šotnara prezentoval velice kvalitními týmovými výkony, které byly ve většině případech okořeněny vysokým skóre. Do play-off tak tým postoupil z 5. místa, které znamenalo vyrovnání loňského maxima. Ve čtvrtfinále vyzvala čtvrté Pardubice.

První dva zápasy se díky lepšímu umístění Pardubic po nadstavbě A1 odehrály v naplněné Pardubické hale Dašická. Již v prvním utkáním bylo viděl o co se hraje, oba týmy tak chtěly urvat ve svůj prospěch první zápas čtvrtfinále KNBL. První utkání i přes dobrý vstup do utkání skončilo v neprospěch SLUNETY, která se musela smířit s prohrou 77:87. V prvním zápase si navíc obnovil zranění z předchozích zápasů Maishe Dailey, který v sérii už bohužel nenastoupil. Druhé utkání však už patřilo SLUNETĚ, ta po dobrého týmovém výkonu dokázala zaskočit soupeře a vyrovnat tak sérii na 1:1. Ústí bodově táhl Spencer Svejcar, který nasázel 24 bodů. Série se tak za stavu 1:1 přesunula na sever. SLUNETĚ se ve třetím zápasem podařilo před vyprodanou halou navázat na výkon z předešlého utkání. Bodově tým táhl Tony Hicks (26 bodů). Jen o den později se na hale odehrálo čtvrté utkání, které opět sledovalo přes 1 000 diváků. Domácí většinu utkání drželi mírné vedení, to však vydrželo jen do čtvrté čtvrtiny. Závěr střetnutí tak patřil hostům, kteří se nakonec radovali z vítězství 77:73 a srovnali stav série na 2:2. Série se opět přesunula zpět do Pardubic, kde se odehrálo utkání o případný „match ball“. Tento duel se však SLUNETĚ vůbec nevydařil a podlehla Pardubicím 71:98. Ústí čelilo konci sezóny. V utkání číslo šest hráči SLUNETY ukázali svůj charakter, a i když měli „nůž na krku“ utkání nakonec zvládli. Bodově tým táhl opět skvěle hrající Tony Hicks, který navázal na výkon z předešlého domácího utkání. Sedmé rozhodující utkání se tak odehrálo za bouřlivé atmosféry v Pardubicích. Již v úvodu utkání bylo na hráčích vidět o co se hraje, ale na konci se však mohl radovat jen jeden tým. Po velice vyrovnaném utkání se nakonec z postupu do semifinále KNBL radovaly Pardubice.

Kromě úspěchů A-týmu se také SLUNETĚ podařilo dostavit novou halu SLUNETA 2, kam se také přestěhovalo nové Sluneta fitness. Na nové hale jsme také měli možnost pořádat MČR žáků U15, kteří se na mistrovství kvalifikovali z 2. místa. Akce byla mimořádně zdařilá a podle delegátů české basketbalové federace, skvěle zorganizovaná. Třešničkou na dortu bylo skvělé 3. místo ústeckého týmu, který vedl zkušený trenér Michal Žalud. Mezi další úspěchy ústecké mládeže patří postup do kvalifikace o extraligu U17 jak klučičí, tak holčičí složky a udržení extraligy juniorek, pro které to byla premiérová sezóna mezi elitou.

Sezónu 2023/24 jsme začali přestupovou bombou léta, když se našemu vedení podařilo získat jednoho z nejlepších hráčů z Děčína – Tye Nicholse, který měl před sebou velkou výzvu, s Ústím se totiž po několika letech rozloučil miláček publika Svejcar, který zamířil do Nymburka. Kolem Tye Nicholse se podařilo poskládat i další kvalitní hráče a navíc zůstala i osa týmu pohromadě, takže od samého začátku bylo cítit ve vzduchu, že by to letos mohlo “stát za to”. Tým procházel soutěží bez větších komplikací a nějakou dobu držel dokonce i druhé místo v tabulce. Nakonec z toho bylo “jen” třetí místo (díky horším vzájemným zápasům) za Opavou, ale i tak to bylo historicky nejlepší umístění před vyřazovacími boji. V play-off na SLUNETU čekala opět Beksa, která se herně trápila celou sezónu a měla také velkoiu smůlu na zranění, v průběhu sezóny dokonce odešel i hlavní kouč Repeša a sezónu musel “dokoučovat” jeho dosavadní asistent. Tentokrát měla výhodu domácího prostředí SLUNETA a ta toho hodlala využít naplno, série se přesouvala do Pardubic za vedení 2:0 pro Ústí a svěřenci Honzy Šotnara měli skvěle nakročeno k vendetě za předchozí sezónu. Pardubice sice v prvním domácím utkání snížili na 1:2, ale Ty Nichols a spol ukázali i mentální odolnost a ve čtvrtém střetnutí si došli pro mečbol, který jasnou domácí výhrou potvrdili a mohli vyhlížet soupeře do semifinále. První kolo vyřazovacích bojů přineslo ovšem skvělou “derbysérii” mezi po dlouhodobé části druhou Opavou a sedmou Ostravou, která dospěla až do šestého utkání, ve kterém k překvapení většiny basketbalových fanoušků (samozřejmě až na ty ostravské), vyřadil outsider z Ostravy mistrovskou Opavu. To bylo důležité z pohledu dalšího nasazení do semifinále, protože v tu chvíli šla Ostrava na Nymburk a český basketbal se dočkal vysněného severočeského derby v rámci play-off (kdyby vyhrála ve čtvrtfinále Opava, šla by z druhého místa na 3. SLUNETU a 4. Děčín by čelil prvnímu Nymburku). 

Bylo to tady, všechno a všichni se upínalo k velké bitvě mezi Ústím a Děčínem v rámci semifinále play-off. Zájem o tato utkání byl enormní a ústecké vedení se rozhodlo vyšperkovat halu o mobilní tribuny a i tak se na všechny fanoušky nedotalo, není překvapením, že do Ústí dorazila nemalá skupina fanoušků.Hodně se také mluvilo o tom, že by se to mohlo hrát v Ústí na zimáku, ale nakonec se ústecké vedení rozhodlo pro vybudování oněch mobilních tribun, a to hlavně z toho důvodu, že na zimák by bezpochyby dostali více lidí, ale zároveň by přišli o domácí prostředí. To se nakonec ukázalo jako klíčové. Hned v prvním utkání vydřely Pandy vedení 1:0. Válečníci kontrovali v druhém utkání a do Děčína si odvezli nerozhodný stav série 1:1. Play-off tohoto ročníku Kooperativa NBL měl motto #poprvé, a každý klub měl vymyslet nebo ještě lépe dosáhnout nějakého milníků poprvé. Spousta hráčů přivedla na basket poprvé své prarodiče nebo jiné rodinné příslušníky, SLUNETA však postupně plnila toto moto svými výkony, poprvé zapsala vítězství v semifinále, poprvé narazila ve vyřazovacích bojích na Děčín, poprvé musela pro velký zájem o utkání stavět mobilní tribuny, poprvé měla v hale více jak 2000 fanoušků a poprvé také vyhrála na venkovním hřišti v semifinále, bylo to třetí utkání série s Děčínem. Válečníci si v tomto utkání vybrali slabou chvilku v ofenzivě, kterou si bohatě vynahradili v zápase č. 4 a drtivou porážkou vyrovnali sérii. V dosavadním průběhu semifinále se ukázalo, že ústeckému celku nesedí tyto back to back zápasy, tedy dva zápasy za sebou, protože v tom druhém už nemá užší rotace dost sil. Série tedy dospěla do pátého utkání, nyní se už hrálo střídavě po jednom utkání, což vyhovovalo více SLUNETĚ. A když jsme zmiňovali motto #poprvé, tak bychom měli zmínit i to, že mobilní člen itineráře klubu Vláďa Hejl přivedl poprvé na basket svého prvního syna Dominika, ale to bylo z mírumilovných chvil emocemi nabité atmosféry v přeplněné hale všechno. Diváci viděli opět velkolepou bitvu, kde to hodně jiskřilo a tentokrát došlo i nepěkné #poprvé, klubu kvůli dopravní situaci nedorazil na zápas lékař a zrovna byl potřeba, protože děčínský Ogundiran se po nekontrolovaném pádu nepříjemně zranil na hlavě a bylo potřeba šití, a tak musela dorazit rychlá záchranka. Pandy ale zvládly krizovou situaci lépe a došly si pro vedení v sérii a dostaly Válečníky na kraj propasti vyřazení. Děčínští situaci nezvládli a poprvé bylo hodně dusno a lítala ostrá slova, hostující hráči odešli bez podání rukou a dokonce zde byla některá i hodně nesportovní gesta i mezi fanoušky obou táborů. Není divu, že šesté utkání série v Děčíně bylo označeno jako rizikové a pořadatelé vyzývali fanoušky k tomu, aby zůstali lidmi i při fandění. Jelikož se hrálo v Děčíně a Válečníci si vynutili rozhodující 7. utkání, tak se vše obešlo bez větších projevů emocí. A bylo cítit, že si to fandové uvědomují, že přestřelili a všichni se chtěli bavit fanděním svému týmu. Oba týmy vyslyšely výzvu basketbalové veřejnosti a nabídly rozhodující sedmou bitvu, která byla ještě po 3 čtvrtinách vyrovnaná 66:66. V poslední čtvtině zlomila SLUNETA několika důležitými trojkami odpor Děčína a poprvé v historii se mohla těšit na finále a zároveň vlastně na medaili. Ostrava už na další senzaci nedosáhla a po vyřazení s Nymburkem se utkala s Válečníky o bronz, který nakonec vystříleli Válečníci. Ročník 23/24 vyvrcholil tedy soubojem outsidera SLUNETY s Nymburkem, který prahnul po návratu na trůn. Začínalo se v Nymburce a SLUNETA hned v prvním utkání sahala po velké senzaci, ale nakonec padla v prodloužení a v hlučné hale, do které dorazila nemalá skupina ústeckých fans, byl slyšet pád obrovského balvanu ze srdce Nymburských. V druhém utkání se opět ukázala užší rotace Ústí a unavené Pandy prohrály i druhý zápas. Pak se finálová série #poprvé přesunula do ústeckého Sportcentra SLUNETA a opět po střechu zaplněná hala viděla #první vítězství SLUNETY ve finále nejvyšší basketbalové soutěže v ČR. Ústečtí snížili v sérii díky skvělé obraně, v druhém ústeckém utkání pak Nymburk ukázal svou sílu a vystřílel si mečbol. Sérii ukončil favorit na své palubovce, ale i tak v hale byly dva šťastné celky. Prohra Pandy sice mrzela, ale i tak věděly, že bojovoly s kolosem a nebyly favoritem, ale hlavně, že všichni členové týmu jsou nezsmazatelně zapsáni do historie klubu jako vicemistři Kooperativa NBL. Z Nymburka si pak odvezly stříbrné medaile, které měly pro Ústecké cenu zlata!